Island 2015 - 10. den

18. 8. Cesta do srdce Islandu

Ráno mě probudilo sluníčko v krásných 8:45. Zaspal jsem ví než o hodinu. Ale bylo překrásně. Po zaplacení kempu, snídani a rychlém sbalení jsme vyrazili zpět do města Akureyri a dále na jih do středu země.

U poslední benzínky jsme naplnili nádrže až po okraj a pak fofrem do vnitrozemí. Další benzín je za 240 km. Za pár kilometrů s koncem asfaltky, kde nás ještě přátelsky poštěkal ovčácký pes a rozloučili se s námi i poslední koníci začalo pravé dobrodrůžo.

Cesta vedla širokým údolím vzhůru na planiny centrálního Islandu. Údolím tekla říčka s mnoha přítoky, takže o malé brody a jiné vodní radovánky nebyla nouze. Chvílemi řeka tekla rovnou po cestě, jindy ji křížila malinkými brody. Prostě motorkářův sen. Na konci se údolí příkře zvedalo na náhorní planiny. Motorka měla co dělat a já taky. Nakonec jsme to společně, a za velkého přispění místních skřítků, zvládli. Vyjeli jsme na nehostinné planiny centrálního Isladnu. Před námi se otevřela nekonečná krajina jako na Marsu. Kam až oko dohlédlo jen kopce kamení a prachu občas zpestřené zbytky neroztátého sněhu. Teplota 7 stupňů. Má to svoje kouzlo.

Touhle zemí nikoho jsme jeli asi 30 km k nejbližší chatě rangera (správce národního parku). To bylo asi nejhezčí setkání dne. K chatě jsem dojížděl za deště a ranger již hlídkový za okénkem, aby mi otevřel.

Byl to takový milý autista, který v této pustině tráví dva měsíce vkuse. Pronajímá cestovatelům chatky a vybírá za koupání v termální jezírku. Vypadá mnohem šťastňejší, než většina milionářů, co jsem v životě potkal.
Z vlastní iniciativy vaří příchozím kafe a když mu řeknete, že nemáte peníze, dá vám ho zadarmo. Já zaplatil, ale hned jsem zauvažoval, jestli by tohle bylo vůbec možné u nás. Asi díky drsné přírodě se tu k sobě lidi chovají opravdu moc hezky. A prakticky tu na celé Islandu neexistuje kriminalita.

Po kafi, svačince a krátkém "pokecu" s rangerem jsme vyjeli na poslední 50ti kilometrový kus náší cesty Marsem. Museli jsme překonat několik brodů, z nichž jeden byl obzvlášť nepříjemný. Málem jsem se "cvaknul".

Cílem byla chata Nýrdalur ke které jsme se dostali přes pár lehkých brodů. Vzhledem k tomu, že se nacházíme ve středu Islandu mezi dvěma obrovskými ledovci, tak venkovní teplota klesá někam k nule. Není divu, že jsem vzal nocleh na půdě ve spacáku na matračce za 1500 Kč, protože bych zmrznul. O patro níž chrní skupina švédských motorkářů.

Nakonec nás dehonestovali dva cyklisti, kteří přijeli s plnou bagáží na nosičích a postavili si stan. Proti nim jsem bačkora domácí.