Island 2015 - 17. den

25. 8. Mlha, kosa, deprese

Holt nemůže být pořád všecho skvělé. Ráno to ještě šlo, pak mi české sousedky "opruzeniny" nenechali ani centimetr čtverční místa u stolku na snídani. Místo toho stůl ozdobily dámským nádobíčkem (paprika, karimatky, nabíjecí kabely, mobilní telefony...) na přípravu svačinek a obohatily mě informací, že ony chodí výhradně do "La Fabriky".

Pak začaly poletovat místní neuvěřitelně otravné muňky (takové malé prudivé mušky). Každý člověk jich okolo sebe má ohromný roj. Sice nekoušou, ale lezou doslova do všech tělesných otvorů. Budu je vychrchlávat ještě v Praze. Za spojitého klení "běžte už do p..." a odnánění jsem sbalil stan a rychle vypadnul.

Opět jsem zvolil cestu po pobřeží a tentokrát to nebyl nejlepší nápad. Byla to vlastně úplná pitomost. Nejen že krajina byla na islandské poměry vyloženě ošklivá, ale začalo se dramaticky kazit počasí a dělat "do-morku-lezoucí´ zima.

Projížděl jsem placatou krajinou v mlze a dešti, zima jako v prosinci, občas jsem projel depresivní rybářským městečkem se zamračenými obyvateli (takové Twin Peaks). Ruce mě mrzli i přes maximállní vyhřívání řidítek. Prostě depka kam se podíváš.

V nečase a krajinou nikoho jsem se dostal až k městečku Egilsstadir, kde jsem měl v plánu najít nějaké ubytování pod střechou. Naivka - všechno bylo rozebrané do poslední matrace. Po dvou hodinách hledání jsem skončil v městském kempu s partou mě podobných magorů (Němci objíždějíci Island na motorkách BMW, jejich excentrický krajan objíždějíci Island na kole, moc milý Čech pan Jiří Šmehlík (smehlik.awardspace.com) obcházející Island pěšky, Španěl z Tenerife na staré motorce BMW GS 1150). Takže večer ve společenské místnosti nebyla o historky nouze.

Kemp bohužel neměl kuchyňku a mě se zrovna nějak rozbil (asi zacpal) benzínový vařič. V mírném mrholení se mi "podařila" oprava, ale zase hořel plamenem jak při upalování mista Jana. Ruce jsem měl mastné a špinavé jako zasloužilý Kolbenkář, prostě na vaření to tentokrát nevypadalo. Tak jsem se ukojil sendvičem v místní Subwayi. Ani pivko jsem nesehnal, protože mi kvůli opravě vařiče zavřeli před nosem.

Takže jestli to mohu shrnout, byl to den doslova a do písmene N.A.P.I.Č.U. Ale  i takovédny musí být.

Předpověď na další den vypadala nijak růžově. Mělo mocně močit od rána.... ale to už je další příběh.