Island 2015 - 3. den

11. 8. - den naloďovací a nervózní

V ne zrovna udržované Hotelu Hirsthals jsem se docela obstojně vyspal. Jirka bohužel ne, trápila ho nespavost a pokoušel se ji zahnat myšlenkami na nemravnosti. Nezabralo to. Prostě vstal hnědým nahoru, ale rychle to rozchodil.

Cena za hotel byla sice stejná jako minulo noc v Hamburku, ale kvalita o mnoho stupňů níže. Přes to všechno bych spal déle, ale trajekt volal. Rychle jsme slupnuli (pod)průměrnou snídani a vyrazili směrem k přístavišti Smyril Lines. Hned na začátku nás, jako obvykle, rozdělili na motorky a auta. Motorky většinou najíždějí na loď první, protože je zastrkují do volných prostor, kam by se auto nevešlo.

Tady jsem potkal milý mladý český páreček (manželé Honza a upovídaná Verča), každý na své motorce. Jedou na Island jen na týden plus dva dny na Faerských ostrovech. A to celé jen za 1000 Euro pro dva. To je proti naší ceně za babku... Ale zase máme zaplacené papání a vlastní epesní kajutku. Mají takové optimisticky laické představy o tom, jak to tam vlastně s těmi silnicemi je. Prostě tady je na mapě čára, tudy pojedeme. Možná to bude více drncat :) Přeji jim, aby měli kliku a ne narazily na těžké brody.

Vzhledem k tomu, že máme s Jirkou společnou kajutu, tak máme i společnou jízdenku. No a tady nám vznikla nepříjemná komplikace při naloďování. Děvečka v okénku mi vydala palubní lístek pro mě i Jirku, který byl v koloně aut kdesi daleko za mnou a já musel najet s motorkou dovnitř trajektu. Motorku jsem odstavil a v motorkovém oblečení jsem rychle klusal na konec fronty předat Jirkovi jeho lístek a pak zase fofrem zpátky a rychle najet do lodi a hlavně pořádně přikurtovat motorku. Nakonec se vše stihlo, jen Jirka čekal ve frontě ještě o půl hodiny déle a přišel do kajuty už náležitě "podebraný".

Sešli jsme se v kajutce, která vypadá docela útulně. Máme palandičky, skřítky, zásuvku, okénko a hlavně vlastní hajzlík a sprchu.

No a teď trochu o trajektu Nörrona společnosti Smyril Line. Sice jsem už jezdil na lecjakých bárkách, ale tohle jsem ještě nezažil. Je to vysoké jako mnohapatrový dům. Je tu několik hospod, obchod, kino, divadélko, pár barů, herny, dětský koutek, steak house a pár kaváren a nespočetné množství pater (Decků). Vůbec se to nehoupe, má to vlastní GSM síť připojenou na satelit (minuta odchozí ho hovoru 69 Kč, příchozí hovor 49 Kč/ min a SMS za 15 Kč). No prostě pramᝡ všech lodí. Pivko tu točí za 49 dánských korun (176 Kč).

Asi máme štěstí. Svítí sluníčko, fouká studený vítr a Atlantik je klidný jako Mácháč. Uvidíme, jestli to vydrží až na Island.

Večer jsme zakončili stylově v místní steakhousu rumpsteakem a červeným vínem. Musíme nabrat zásoby energie do divočiny. A kromě toho je to součástí naší jízdenky a nemuseli jsme to platit zvlášť. Steak do mě zajel, jak do maminy, protože jsem od rána nejedl.

A aby nám slehlo, tak jsme se ještě prošli po palubě v bundách a čepicích a udělali pár fotek. Pro mě byl úplně nový a vyjímečně skvělý pocit stát sám na palubě zaoceánské lodi ve vichřici v noci "uprostřed" Atlantiku. Oceán a vlny kam až oko dohlédne. Těžko se to popisuje, ale je zvláštní velmi příjemný pocit. Jako když se duše nadechne. A to mám strach z moře...

Ukládáme se ke spánku jako jikry do ohromné houpací se mámy velryby. Spí se dobře. Prý jsem chrápal...