Island 2015 - 6. den
|
14. 8. Askja - země ohně a ledu
Jen co jsem ráno, prakticky po probdělé noci, otevřel oči, tak pršelo. To není nejlepší motivace do nového dne. Po dobré, ale úzkoprsé snídani jsme se vydali silnicí lávovými polem na parkoviště pod sopkou Askja. Odtud vede 2,4 km dlouhá "turistická" stezka ledovcových polem do chřtánu sopky, která v roce 1791 (nebo tak nějak) vychrlila do atmosféry 13 km krychlových lávy a popela. Zahubila 20% populace Islandu a 90% všech ovcí. Kráter sopky je obrovské jezero obehnané hradbou hor, které sahají až do mraků, které jsou ale dost nízko. Jezero má krásnou, průzračnou modrou vodu, která nic neprozrazuje o katastrofě před 230 lety. Ohořelé kameny, ztuhlá láva a tu a tam unikající pára ale napovídají, že erupce se stala "relativně" nedávno. Tedy nedávno z pohledu geologického kalendáře. Vrátili jsme se do kempu, dobalil jsem stan, převlékl se do motorkářského a vyjeli jsme na další cestu k největšímu evropskému ledovci. Cesta vedla nepředstavitelně zvláštní a krásnou krajinou sopek, kopců, lávových polí a jiných vulkanických výtvorů. Na konci 60km dlouhé cesty na kraji obrovské ledovcové planiny na nás čekala malá žlutá chata s rangerku a správcem. Bez váhání jsem si zaplatil spaní v chatě. Venku byly hezké 4 stupně a foukal ostrý vítr. Ale co se rozpoutalo potom jsem snad ještě neviděl. Poryvy větru a deště doslova bičovali okolní pustou krajinu. Padal sníh s deštěm a vítr svištěl jako při vichřici. Vůbec si nedokážu představit, že v tom počasí stanuji. A v Čechách zrovna vrcholila pekelný vedra. Chata mi zachránila život i když jsem musel spát na půdě na matraci s grupou asi dvaceti Italů a Francouzů. |
|
