Motorka, cestování a vůbec 

Současná motorka BMW R 1200 GS
Celý život jsem k motorkám zachovával ambivalntně-konzervativní vztah. Motorky mi vlastně byly jedno a motorkáři jsem zhusta opovrhoval jako jinými páchnoucími existencemi, rebely, dárci orgánů a jinou havětí. A ouha, jednoho ošklivého rána někdy okolo 36 roku jsem se ráno probudil v posteli. Dodnes si to ráno pamatuji. Bylo ošklivo, šedivá obloha, venku nevlídno. A já si v mžiku uvědomil, že chci motorku. Bylo to jako červík, který vám stále hlodá v hlavě...

Ale nebyl to takový ten klukovský rozmar, který by za pár týdnů nebo měsíců sám přešel. Asi to ve mě celou dobu bylo a doutnalo jako malá jiskra a najednou od té jiskry něco chytlo. Nejdříve malým plamenem, pak stále více a více nabíral na síle.

Kentoya XOR 

Jako první jednostopý dopravní prostředek jsem pořídil skútr Kentoya. Nesmírná chyba, ale nemohl jsem jinak.  Bzl to shit na kolečkách. Ale neměl jsem papíry na velkou motorku ani moc peněz  a jezdit jsem chtěl za každou cenu. Kentoya si brzo vysloužila přezdívku “Prkač”, protože po nastartování vzdávala typycké prk-prk-prk… Maximální rychlost 50 km/h, spotřeba 4 l/100km. Ale jezdilo to, smrdělo to, tak jsem na tom randil jako zběsilý. Ale poruchové to bylo jako plastová propiska.
Ale s jídlem roste chuť, tak jsem si chtě nechtě udělal řidičák na velkou motorku. A řidičák také bylo vstupenkou do velkého a opravdového světa motorkářů. tedy pokud něco takového existuje.

Ihned po řidičáku následovala první slušná motorka Honda Transalp XL 700 V. Menší, ale nesmírně spolehlivé a pohodlné cestovní enduro. Sice jsem se jí na začátku trochu bál, ale záhy jsme si  ji opravdu oblíbil.  

Opravdu hodně jsme toho spolu "prožili" (Nordkapp, Skotsko, Irsko, Anglie a spousta výletů do Alp) a ani jednou mě nenechala ve štychu. Celkem jsem an ní najel něco přes 50 000 km. 

A protože mi bylo kíto jí prodat někomu cizímu, tak jsem jí nakonec dal tátovi, který v mládí také motorkařil. A k mému velkém překvapení se o ní krásně stará a motorkaří na ní dodnes.